Toulky Rajasthanem:
   Pushkar
   - je libo velblouda?
   
Pokud čistě náhodou zavítáte do Indie v říjnu nebo v listopadu a nacházíte se ve státě
 Rajasthan, nesmíte si nechat ujít příležitost navštívit Pushkar v období, kdy se zde koná
 Pushkar Fair - velký veletrh dobytka. Termín konání záleží na lunárním kalendáři, letos připadl
 na 15.-18. listopad. Jelikož naše firma má hlavní sídlo v 120 km vzdáleném
 
Jaipuru,
 nenechali jsme si tuto šanci ujít.
   
 
   
   
   
Pushkar, jak již bylo řečeno, leží ve státě Rajasthan, pouchých 11 km od
 
Ajmeru, avšak
 oddělen Hadí Horou. Ze západu pak až k městu sahá písečná poušť. Uprostřed Pushkaru
 najdeme malé jezero, které je důležitým poutním místem a je jen škoda, že v případě
 slabších monzunových dešťů se nestačí naplnit a je téměř prázdné. Letos tomu tak naštěstí
 nebylo a tak jsme mohli spatřit stovky věřících, kteří v posvátné vodě smáčeli svá
 těla. Ženy se obvykle koupou oblečené v indickém sárí, což je šikovně omotaný pruh
 hedvábné látky přes metr široký a pět až devět metrů dlouhý. Našly se však i takové, které
 neváhaly a odhalily svá svůdná těla zvědavým cizincům. Bohužel fotografování na tomto posvátném
 místě není povoleno.
   
 
   
Nejen kolem jezera, ale po celém městě můžete spatřit desítky chrámů a kostelů, jak je ostatně
 v Indii běžné. V Pushkaru se též nalézá v Indii jediný chrám věnovaný Brahmovi.
 Další chrám se tyčí na vrcholku hory nad městem, odkud se nabízí kouzelný pohled na jezero.
   
   
   
   
Toto poklidné městečko s 11000 stálými obyvateli se v době veletrhu mění v jedno
 obrovské tržiště. Každoročně se zde schází kolem 200000 lidí přivádějících s sebou 50000
 velbloudů a jiného dobytka za účelem prodat, koupit, vyměnit anebo se jen pochlubit tím svým
 "kouskem" či změřit síly ve velbloudích či koňských dostizích. Množství velbloudů zde není
 překvapující, neboť Rajasthan je z větší části jen vyprahlá poušť a tyto nádherná
 ušlechtilá zvířata jsou stále v hojné míře využívána k přepravě nákladů i lidí.
 Nalezneme je i ve velkých městech jako je jeden a půl milionový
Jaipur,
 kde zapřáhnuti do velkých
 dvoukoláků tahají vše od pytlů s cibulí až po barevné televizory. Mimo jiné jsou využíváni
 na stavbě přečerpávacích stanic, které buduje Škodaexport ve spolupráci s indickými
 subdodavateli. Chůze velbloudů je velice ladná a důstojná a mohu jen doporučit: pokud se
 dostanete když už ne do Indie tak aspoň do zoologické zahrady, věnujte pár minut těmto zvířatům,
 stojí to za to. Již dříve jsem měl možnost se na velbloudovi svést a přestože v Indii jsou
 jen jednohrbí, tzv. drabaři, jízda je velice pohodlná, příjemnější než na koni. Jestli se vám
 velbloudi zalíbili a chtěli byste si jednoho koupit, není to žádný problém. Za starší kousek
 zaplatíte kolem 5000 indických rupií (přibližně 5000 Kč), za mladého jedince dáte
 dvojnásobek. Problémy by asi přišly později: kam ho dát, čím ho živit... A tak jsme
 myšlenku na koupi raději zavrhli.
   
 
   
   
   
Veletrh - to nejsou jen velbloudi, nádherní koni, krávy, kozy a ovce, to je též čilý společenský
 ruch. Najdete zde vesničany v typických krojích nejen z Rajasthanu, ale poutníky
 z celé Indie. Mimo turistů se zde z celého světa scházejí filmoví tvůrci, fotografové,
 malíři a každý se snaží zaznamenat tuto těžko zachytitelnou atmosféru. Během dne se pořádají
 soutěže v dojení mléka, přehlídky ovcí a koz, závody velbloudů a koní, nechybí ani
 cirkusová a kaskadérská čísla, večery jsou pak zpestřeny kulturním programem - vystoupením
 tanečních a hudebních těles. Pro děti, ale nejen pro ně, jsou zde kolotoče, ne však na
 elektriku, jak byste možná očekávali, ale na dieselové motory, často i na ruční pohon. Lidské
 síly v Indii je nadbytek a je velice levná.
   
   
Jen neradi večer nasedáme do autobusu a opouštíme toto malebné místo. Přestože vzdálenost je
 120 km, čeká nás ještě téměř čtyřhodinová cesta, neboť indické silnice jsou ve špatném
 stavu, úzké, provoz je hustý, řidiči jsou často neohleduplní a navíc neplatí téměř žádná
 silniční pravidla. Ale na toto téma si budeme povídat zase někdy příště.
   
   
   
   © Miroslav Geisselreiter, snímky autor